Jak začít s miniaturami: průvodce pro nováčky
Začít s miniaturami není těžké, jen je potřeba vědět, co nedělat. Redaktor příruček Oldřich Žák sepsal pět rad pro první týden.
Přečtěte si pět rad pro první týden
Oldřich Žák přišel do party s nápadem, že napíše příručku, která se vejde na jednu stranu. Po dvou měsících měla příručka osm stran a Oldřich zjistil, že nejlepší rady jsou ty, které se dají říct jednou větou. Tady je pět z nich, přepsaných do čitelné podoby.
Rady neplatí pro každého stejně. Někdo se učí rychle a chce hned do velké bitvy, jiný potřebuje tři týdny na to, aby pochopil, co je dosah. Žádný způsob není lepší než druhý; důležité je vybrat si ten, který vám nebere chuť hrát.
Zapamatujte si pět rad
Začněte s malou armádou
Osm až dvanáct figurek stačí na celou první sezónu. S menší armádou se hra učí rychleji, protože každá figurka má větší váhu a každé rozhodnutí je vidět. Velká armáda se hodí až ve chvíli, kdy víte, co od ní chcete.
Naučte se měřit
Pravítko je nejdůležitější nástroj hry. Zvykněte si měřit před pohybem, nikoli po něm, a nahlas říkat, co měříte. Soupeř vám za to bude vděčný a vy se vyhnete hádkám, které z krátké bitvy udělají dlouhý spor.
Nebojte se kostky
Kostka rozhoduje o zásahu, ale taktika rozhoduje o tom, kolikrát smíte házet. Dobrá hra tedy není ta, v níž vám padají vysoká čísla, ale ta, v níž vám kostka nepřipadá důležitá. Kdo se naučí hrát s tím, co mu padlo, vyhraje častěji než ten, kdo čeká na štěstí.
Hrajte první scénář s rozhodčím
- požádejte rozhodčího, aby se posadil vedle vás
- ptejte se, kdykoli si nejste jistí, a nikdy se nestyďte
- po hře si popovídejte o tom, co se dalo udělat jinak
Nechte malování na později
Malování je krásné, ale není podmínkou. Šedé figurky hrají stejně jako malované. Přijďte v pondělí, až budete mít chuť, a začněte jednou figurkou; zbytek přijde sám.
A pak?
Po prvním měsíci se zeptejte sami sebe, co vás baví nejvíc: bitvy, malování, terén, nebo scénáře. Každá odpověď je správná a každá má v klubovně svůj stůl. Kdo si není jistý, může chodit na všechno a po sezóně se rozhodnout, co ho vlastně táhne.