Lidé, kteří v Hořicích staví stoly
Za naší partou nestojí firma ani sbírka peněz, jen pár lidí, kteří chtěli v Hořicích hrát stolní bitvy a nechtěli kvůli tomu jezdit do velkého města. Tady je, jak jsme začali a kdo dnes drží klubovnu pohromadě.
Vraťte se s námi k první bitvě
Všechno začalo jednou hrou. Eva Čechová, která v Hořicích vyrostla mezi kamenickými dílnami a sochařskou školou, přinesla jednoho zimního večera krabici šedých figurek, pravítko a pár kostek. Na vyřazeném truhlářském stole v zadní místnosti dílny rozestavěla dvě malé armády a poprosila souseda, aby si s ní zahrál.
První bitva trvala dvě hodiny a skončila remízou, kterou nikdo neuznal. Druhý týden přišli čtyři lidé, třetí osm. Hrálo se na kusu překližky položené na dvou bednách, figurky se malovaly doma a kopce se dělaly z krabic od bot. Pravidla měla Eva napsaná na jednom listu a její původní verze visí v klubovně na zdi dodnes.
Když se zadní místnost přestala vejít, přestěhovali jsme se do klubovny v Havlíčkově ulici. Stoly jsme udělali ze starých dveří, osvětlení z lamp, které se našly na půdě, a polici na krabice nám přenechal soused, který tvrdil, že už nemá co stavět. Terén se od té doby několikrát zdvojnásobil.
Kromě bitev se začalo malovat. Nejdřív z nutnosti, protože šedé figurky na zelené podložce vypadaly smutně, pak z radosti a nakonec proto, že se ukázalo, že malování je nejlepší způsob, jak se seznámit. U jednoho stolu sedí šest lidí, každý s jednou figurkou, a za hodinu o sobě vědí víc než po půl roce bitev.
Hořice mají pro takovou partu dobrou půdu. Město žije kamenem, sochařskou školou a řemeslem a kdo vyrostl mezi dílnami, nemá problém ušpinit si ruce barvou, lepidlem a pěnou. Mnoho z našich členů pracuje rukama, a proto se u nás malování terénu váží stejně jako samotná bitva. Při večerním sezení se tu občas mluví i o tom, jak se brousí pískovec.
Poznejte, co v partě děláme a proč
Co v klubovně najdete
V klubovně je pět stolů, dvě police s krabicemi, malířský kout se třemi lampami a zásoba terénu, který jsme za ta léta postavili. Všechno je společné a všechno je zapsané v seznamu, aby se nic neztratilo. Kdo si chce něco půjčit, zapíše se do sešitu u dveří.
- bitvy: od malých potyček po velké sobotní hry
- malování: společný kout s lampami, štětci a barvami
- terén: stavba kopců, zdí, lesíků a budov z pěny a lepenky
- půjčovna: krabice a armády k vypůjčení domů na týden
Jak se rozhoduje
O důležitých věcech rozhodujeme na schůzce před sezónou. Každý člen má jeden hlas a nikdo nemá dva. Rozhodčí a moderátorka mají na starosti pravidla a klid u stolu, ostatní věci řeší ten, komu jsou nejblíž. Když se nemůžeme shodnout, hlasujeme, a po hlasování se o věci už nemluví.
Co v partě není
Není tu žádná pokladna, žádný ceník a žádné pořadí podle toho, kdo má největší armádu. Nejsme ani obchod, ani škola. Nikdo tu neprodává figurky, neprovozuje stánek a nepořádá aukce. Kdo chce něco prodat, musí to udělat jinde. Stoly jsou tu proto, aby u nich lidé hráli.
Jak se k nám přidat
Stačí přijít. Pokud vás to nezačne bavit, nic se neděje; pokud ano, za měsíc budete znát polovinu klubovny jménem. Nikdo vás nebude nutit do činnosti, ale když se nabídnete, najde se vám úkol, který vás baví. Mnozí tu začali tím, že přinesli čaj, a skončili jako správci terénu.
Proč to děláme
Hrajeme proto, že bitva je dobrý důvod sednout si naproti někomu, koho bychom jinak nepotkali. Hořice jsou malé město a u stolu spolu sedí truhlář, učitelka, řidič, studentka a důchodce. Společná hra je místo, kde nikdo neví, kdo je čím, a nikoho to nezajímá.
Seznamte se s lidmi u stolu
Věra Burešová
moderátorka
Věra Burešová přišla před několika sezónami na jedno pondělní malování a zůstala. Dnes tu vede dílnu, dohlíží na klid u stolu i v chatu a vyhrožuje, že zakáže štětec každému, kdo odloží figurku mokrou. Dosud nikomu nic nezakázala, ale všichni věří, že by to dokázala. Do chatu píše každé ráno jednu větu o počasí a každý večer jednu o tom, co se podařilo.
Ludmila Kopecká
rozhodčí ligy
Ludmila Kopecká je rozhodčí ligy a také ta, která si pamatuje každý spor. Nosí v kapse pravítko s vlastními vrypy a před každou bitvou přečte jedinou větu: „Zahrajte tak, abyste si příště rádi sedli znovu.“ O tom, kdo má pravdu, nerozhoduje hlasem, ale pravidlem, a nikdy se nedívá, kdo je soupeř. Doma má sešit s rozhodnutími vedený od první sezóny a čte z něj jako z kroniky.
Eva Čechová
zakladatelka
Eva Čechová je zakladatelka a první člověk, který u nás rozestavil armádu. Vystudovala sochařskou školu, a proto má na terén cit; kopce, které staví, se dají poznat podle toho, že vypadají jako skutečné kameny. Dnes píše scénáře a pravidla na jednu stranu a trvá na tom, že vítězství se počítá až po úklidu. Na stole má vždycky rozpracovaný kopec, o kterém tvrdí, že je hotový, jen ještě není.
Zeptejte se, kdo za vším stojí
- Jsou Kostky a figurky spolek, nebo obchod?
- Ani jedno. Nemáme pokladnu, ceník ani zaměstnance. Jsme parta lidí, která sdílí klubovnu a staví stoly, a nikdo z nás z toho nemá výdělek. Figurky se u nás neprodávají a členství se nekupuje, protože žádné členství v pravém smyslu neexistuje.
- Jak mohu pomoci s chodem klubovny?
- Nejlíp tak, že přijdete dřív a pomůžete rozložit stoly, nebo zůstanete po zavírací hodině a uklidíte police. Kdo chce víc, může převzít péči o terén, o půjčovnu krabic nebo o pondělní malování. Stačí říct moderátorce, a ta vám najde úkol podle toho, co umíte a co vás baví. Nikdo od vás nečeká, že budete u všeho.
- Kdo web provozuje?
- Provozovatelem webu je WAFFLE ADVERTISING LTD, 85 Great Portland Street, London W1W 7LT, Spojené království. O dění v klubovně však rozhodují sami členové party, kteří web používají jen jako informační nástěnku.