Co se u nás hraje a maluje
Bitvy s miniaturami, scénářové večery a malířská dílna: tady najdete přehled toho, co v klubovně děláme, a vysvětlení, jak se do toho dostat, i když jste nikdy nic podobného nehráli. Čtěte popořadě, nebo přeskočte rovnou k tomu, co vás láká.
Seznamte se s repertoárem
Hrajeme tři druhy her. Potyčky, tedy malé bitvy s několika figurkami, které se vejdou na půl stolu a trvají hodinu. Velké bitvy, kde proti sobě stojí desítky figurek a hraje se dopoledne i odpoledne. A kooperativní scénáře, v nichž všichni hráči spolupracují proti situaci, kterou řídí rozhodčí.
Společné mají to, že vyžadují trochu přemýšlení a trochu štěstí. Žádná z nich není složitá, ale každou se dá hrát do hloubky. Kdo bitvu pochopí, začne vymýšlet vlastní scénáře: kdo útočí, kdo brání, co je cílem a kolik kol zbývá.
Jednou za sezónu uspořádáme LAN večer, kdy se kostky vymění za klávesnice a hraje se taktická hra na počítači. Je to příležitost ukázat, že bitvu lze hrát i na obrazovce, a zároveň si všimnout, co stůl umí lépe.
Každý druh má svůj večer. Potyčky patří na úterý, kdy je klubovna klidná a rozhodčí má čas. Scénáře se hrají v pátek, kdy se sejde nejvíc lidí a příběh má kam růst. Velké bitvy čekají v sobotu, kdy máme celý den a dva spojené stoly. Kdo chce zkusit všechno, má na to jeden týden.
U každé hry rozhodujeme, kolik figurek se postaví. Hrajeme s omezením, aby měly obě strany stejné šance a aby nikdo nemusel vlastnit víc než ostatní. Půjčené armády se počítají stejně jako vlastní a hráč, který přijde s jednou krabicí, má ve hře stejné slovo jako ten, kdo přinese deset.
Doma bych armádu nikdy nenamaloval. Tady vedle mě sedí lidé, kteří mi půjčí lampu, štětec i dobrou radu, a když se konečně podaří oko, všichni přijdou na to oko podívat.
Vyzkoušejte si, jak se hraje
Nejlepší způsob, jak pochopit hru s miniaturami, je zahrát si jednu partii. Rozhodčí vám rozloží stůl, vysvětlí rozestavění a řekne, kdy se co dělá. První kolo hrajete s radou po boku, druhé bez ní. Ve třetím už zpravidla přemýšlíte nad tím, co uděláte příště.
Hra se skládá z kol. V každém kole hráč přesune figurky o délku pravítka, ty, které jsou v dosahu, mohou útočit, a výsledek určí hod kostkou. Nic víc k pochopení není. Zbytek je zkušenost: jak využít terén, kdy ustoupit a kdy zaútočit, jak rozmístit síly, aby soupeř netušil, kam míříte.
Scénářové hry jsou jiné. Nehraje se na zničení soupeře, ale na splnění úkolu: dobýt kopec, ubránit most, doprovodit vůz. Každý scénář má omezené trvání a vítěz je ten, kdo úkol splnil. Díky tomu se nikdo nemusí bát, že bitva nebude mít konec.
Pro nováčky máme šablonu první bitvy: dvě armády o osmi figurkách, jeden kopec, jeden lesík a cíl uprostřed stolu. Hraje se hodinu a každý, kdo si ji vyzkoušel, říká, že teprve potom pochopil, o co jde.
Kdo chce zůstat u pozorování, může. Mnozí z nás začínali tím, že dvě hodiny seděli u okraje stolu a jen se dívali. Rozhodčí to ví a po první hodině se zeptá, zda nechcete převzít jednu skupinu figurek. Nemusíte nic slibovat, stačí vzít první figurku do ruky.
Podle toho, jak se vám hra líbí, můžete přejít k dalšímu kroku: namalovat si vlastní oddíl, postavit kus terénu nebo napsat vlastní scénář. Všechno se dělá u stolu, mezi hrami, s pomocí lidí, kteří už něco podobného zkusili. Nikdo nezačíná sám a nikdo tu neposuzuje, jak rychle postupujete.
Zvláštním druhem her jsou večery s příběhem. Rozhodčí v nich nehraje za žádnou stranu, ale řídí svět: popisuje, co hráči vidí, a reaguje na jejich rozhodnutí. Tyto hry trvají déle a vyžadují trochu fantazie, ale odměnou je zážitek, který žádná obyčejná bitva nenahradí.
- Pravítko místo kostky
- Dosah se měří pravítkem, o zásahu rozhoduje teprve hod kostkou.
- Terén rozhoduje
- Kopec, zeď nebo lesík mění krytí, dohled i rychlost figurek na stole.
- Armáda na půjčení
- Hotové figurky z klubovny, nemusíte nic kupovat ani nic malovat.
- Rozhodčí u stolu
- Vysvětlí pravidlo, ohlídá kola a usmíří spor dřív, než vznikne.
Prohlédněte si bitevní stoly
